Jama a Nijama………..
JAMA a NIJAMA jsou jakousi vstupní branou na osmidílné stezce jógy, kterou ve svém díle Jógasútra (200 – 300 l. před Kristem) popisuje indický učenec Pataňdžali. (Následuje ÁSANA, PRÁNÁJÁMA, PRÁTJÁHÁRA, DHÁRANA, DHJÁNA a SAMÁDHI).
Jde o pět morálních zásad (JAM) a pět etických doporučení (NIJAM), která vnáší do našeho života řád, jistotu a pořádek.
Každá je popsána samostatně, přesto se všechny krásně prolínají a jedna bez druhé by mohla jen těžko fungovat.
………..v běžném životě
Ahimsá (neubližování)
Míní se tím neublížení druhým, ale i sobě jak fyzicky, tak myšlenkou. Někdo si možná říká: „nikoho jsem nezabil, mám splněno!“ Ale ruku na srdce, kdo z nás v návalu vzteku nevyslal nějakou negativní myšlenku? Neplánoval nějakou odplatu nebo snad pomstu?
A jak to pak dopadlo? Asi nic moc! Užíral sebe vztekem, zlostí, vším tím negativním. Zlo samozřejmě z něj i vyzařovalo a jak známo – co vydáváme, to se nám také vrací. Ne nadarmo
se říká : „jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá.“ Zákon akce a reakce je jasný.
Loni v létě, když mě ráno probudil komár svým nekonečným „bzzzzzz“, jsem celkem dlouho řešila, jestli ho plácnout nebo ne. Známý mi pak říkal, že on dvakrát varuje, a když to nepomůže, udeří.
Říkám to proto, že se někdy dostávám do paradoxní situace – řeším bytí a nebytí „jen“ komára a na druhou stranu se mi dost často stává, že různými výčitkami, ponižováním se a ironizováním se, zraňuji sama sebe a ani si neuvědomím, že je to v rozporu s Ahimsá. Každý přece má mít k sobě úctu! Proč si myslíme, že sebeubližování je jakoby něco jiného, než když ubližuji druhým? Že se to jakoby nepočítá? Nebo jsme jenom tak divně vychovaní, že si sami sebe málo vážíme? Že ochotně na sobě necháváme dříví štípat?
Já mám v sobě z dětství třeba: „moc si o sobě nemysli, samochvála smrdí……“, kde potom mám brát jistotu v sebe sama, jejíž nedostatek pak klidně může vést k sebeubližování a k tomu nechat si ubližovat?
Samozřejmě, že Ahimsá se dá zakomponovat do dalších jiných oblastí života, aktuálně do lekcí jógy. Opravdu provádíme vždy pozice tak abychom si neubližovali? Respektujeme vždy své možnosti a aktuální rozpoložení?
Satja (nelhaní, pravdivost)
Jde o soulad našich myšlenek s našimi slovy a činy. S pravdou je to někdy těžké. Jsou životní situace, kdy úplná pravda zraní tak, že jí člověk neustojí, neunese. Může dokonce i ublížit.
Je důležité najít rovnováhu kam až s pravdou jít a kdy už zraňuje. Polopravda je něco jiného než trvalá a vědomá lež. Ta přináší lháři neustálé napětí, jeho neustálou pozornost, aby se náhodou nepodřekl. Vnitřně je to velice vyčerpávající a určitě tak přichází o spoustu energie.
Snažme se proto být v pravdě před okolím, ale i před sebou. Každý máme v sobě jakýsi svůj vnitřní hlas, snad šestý smysl, svědomí, které nás povede tím správným směrem. Jednám-li čestně a pravdivě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí jsem v souladu se sebou a celým Universem.
Astéja (nekradení)
Znamená nebrat nic, co nám nepatří. Nejde jen o věci materiální. Krást se dají i myšlenky,
dobré nápady. Třeba tím, že nekonečně dlouho „tlacháme“ o ničem, okrádáme jiné o čas.
Nebo rodiče – opečovávají si toho svého drobečka, ochraňují ho před nástrahami světa, vytvářejí mu téměř sterilní prostředí, jen aby se mu nic nestalo. Ale neokrádají ho tím o zkušenosti, o zážitky, o kamarády?
Patří sem i žárlivost. Není to nic jiného, než si ukrást toho druhého pro sebe.
Brahmačarja (zdrženlivost)
Nejde zde jen o zdrženlivost sexuální. Sexuální síla (energie) je z hlediska Brahmačarja myšlena jako obrovská, úžasná, která je schopná dát život.
Jde také například o střídmost v jídle, pití, požívání omamných látek….
Brahmačarja znamená – mít všechny smysly pod kontrolou. Je to těžké, zvlášť když dnešní doba nabízí tolik lákadel.
Smyslové požitky a prožitky nám dávají pocit štěstí, spokojenosti.
Komu se párkrát nestalo, že si neúspěch nebo deštivý den nezpříjemnil novým svetříkem, sladkým dortíkem! Neříkám, že je to špatně, ovšem nesmí to přerůst v závislost. Z každé pravidelnosti se prý stává závislost, řekla kdysi moje kamarádka.
Po chvíli blaha a spokojenosti se dostaví opět tvrdá realita. Možná životní karambol. A jak z toho ven? Tentokrát nebude stačit dortík, možná ani lahvinka nezabere. Co dál?
Brahmačarja nás proto nabádá rozeznávat co je podstatné a na to soustředit svou pozornost. Nezabývat se věcmi, které jsou neměnné. Ty mám jen přijmout. Často plýtváme energií tam, kde stejně nic nezměníme.
Vezměme si třeba kolonu aut před tunelem při cestě na dovolenou k moři. Klasická letní záležitost. Chápu, je to nepříjemné stát a koukat na jednom místě tři hodiny, nedej Bože ještě víc! Jenže tím, že se začnu rozčilovat a ne příliš vybranými slovy vyjíždět na zbytek rodiny, si nijak nepomůžu. Plýtvám zbytečně svojí energií a maximálně docílím toho, že posádka v autě se mnou už raději nepromluví. Není v tomto případě lepší přijmout situaci takovou jaká je? Bez zbytečných emocí?
……….a znovu k lekcím jógy, zde bychom také neměli zapomínat na přílišnou náruživost. Jdeme-li do pozic střemhlav, s přílišnou horlivostí, snadno můžeme skončit s úrazem.
Aparigraha (nehrabivost, nelpění)
Opět zde zmíním, že nejde jen o to fyzické, co vidíme jako auto, dům………ale i o nelpění na práci, titulech, vztahu. Připusťme, že život je jen hra. Vše co v něm máme je jen pro tento jeden zapůjčeno a s tím ke všemu tak přistupujme.
Každý chce mít hodně peněz, aby si mohl koupit to či ono. Ale stačí to? Budu spokojen? Je opravdu tak důležité pořád něco hromadit a mamonit? Nejde s tím ruku v ruce i strach o to všechno? Znám lidi, kteří raději ani nejedou na dovolenou z obavy, že je někdo vykrade, že se jim někdo nabourá na bankovní účet. Stávají se otroky svého jmění. Čím více majetku, tím více starostí.
Aparigraha říká, že si máme brát tolik, kolik potřebujeme a zbytek nechat být.
Sauča (čistota)
První, co asi každého napadne, je čistota těla. V dnešní době je přirozené dodržovat hy-
gienu a pečovat o tělo. Konec konců má nám dobře sloužit celý život. Ovšem neupřednostňujeme někdy až příliš čistotu fyzickou před duševní? Špína na těle je nápadná, každý ji hned vidí. S vnitřkem je to jiné. Na první pohled nikdo nic nepozná.
Tady se pomalu dotýkám toho skrytého – čistoty mysli (myšlenek). Toho, zda naše činy jsou v souladu (v čistotě) s ní, s naším přesvědčením a vírou. Pokud jednáme jinak, než myslíme určitě se podle Sauči nechováme.
Tím jak myslíme, jak se chováme, působíme na své okolí, které na nás reaguje a také všechno jako bumerang vrací. Každý by měl jednat podle svého nejlepšího vědomí. Jen tak bude v pravdě, rovnováze, čistotě.
K očistě se v józe používají různé očistné techniky (tzv.šatkarmy), pránájáma, ale klade se i důraz na správnou výživu. Vše má jediný cíl – stát se vnímavější, citlivější, jasněji vidět směr své cesty.
Santóša (spokojenost)
Znám jen málo lidí, kteří si na nic nestěžují a spokojí se s tím, co mají. Člověk je vůbec zvláštní, neustále něco chtějící a nespokojený tvor.
Nemusím chodit daleko. Já jsem léta byla nespokojená se svou postavou. Pořád jsem něco řešila. Jednou nohy, podruhé břicho, váhu… Měl ajsem nějaké zdravotní komplikace a paní léčitelka se mě zeptala: „ A jak se máte ráda? Jste spokojená se svým tělem?“
A já jsem věděla, že ne, že si na sobě pořád něco hledám, pořád se s někým srovnávám a za něčím se honím. Rozprava to byla úžasná. Postupně jsem si uvědomovala jak, je důležité přijmout se taková, jaká jsem. Samozřejmě, že to nebylo hned, musela jsem nějaký čas trénovat, ale myslím, že tahle nespokojenost je už pryč.
Někdy se stává, že máme před sebou důležitý úkol, práci, schůzku, a přestože úsilí
bylo v tu chvíli maximální, nedostavil se očekávaný výsledek.
Neměli bychom se obviňovat ze selhání, rozčilovat se, házet vinu na druhé, ale přijmout
výsledek tak, jak dopadl. Mít na paměti, že v tu chvíli, jsem pro danou věc udělal, co jsem mohl.
Musím si uvědomit, že život je plný zkoušek. Jejich zvládnutím si vytvářím svůj
osud. Nepodaří-li se něco jednou, určitě přijde druhá šance, kdy už budu poučen předchozími
zkušenostmi. A pokud to zase nevyjde, vždy je možnost začít znovu.
Tapas (sebekázeň, sebeovládání)
Bez kázně, sebeovládání a pravidel může člověk jen těžko dosáhnout toho, co si předsevzal.
Tapas chápeme jako dodržování určitého řádu.
Vezměme si třeba takového studenta. Nejdřív je to samá hospůdka a kamarádi, ale přijde zkouškové období, nastupuje Tapas a až do zkoušek se bude vytrvale učit.
Řád nás provází celým životem už od narození. Je tu i proto, aby se bylo zase o co opřít, když stratíš směr a nevíš kudy kam.
Sebekázní a sebeovládáním se stáváme silnějšími, odolnějšími, stresové situace lépe zvládáme – hned tak nás něco (někdo) „nerozhodí“.
Každý si pro sebe může vytvořit svůj vlastní řád. Např. denně budu chvíli cvičit, každou středu si dám dlouhou procházku, večer se najím naposledy v 17 hodin……….
Tapas je důležité dodržovat také v tělesných cvičeních a při jakémkoli sportu. Zapomeneme-li se ukáznit, můžeme si způsobit vážná poranění.
Svádhjája (sebepoznání, studium svatých písem)
Vyzývá nás k poznání sebe sama. K poznání kdo jsem já, jaký jsem, proč jsem tady. Pochopit,
že jsme součástí velkého, dokonalého celku.
Abychom se dokonale poznali, je výborné provádět sebeanalýzu. Ideální je, lehnout si večer do postele a zhruba si projít události uplynulého dne. Něco se nám povedlo a něco zase
- Je dobré se zamyslet nad tím, proč se to či ono nepovedlo, jak jsem se v té situaci
choval. Nešlo to vyřešit jinak? A jak? Všechna tato zamyšlení nám pomáhají se poznat.
Svádhjájá je také studium svatých písem. Pro rozvoj ducha doporučuje např. Svámí Šivánanda číst denně alespoň jeden verš z knih svatých a moudrých. Po každém čtení bychom měli chvíli setrvat v klidu a snažit se pochopit jeho smysl.
A znovu k lekcím – praktikování jógy nás učí se zklidnit, hluboce se ponořit do svého nitra, žít tady a teď, prociťovat tělo, všímat si pocitů, reakcí mysli, poznávat své skutečné Já.
Íšvara pranidhána (uctívání osobního boha)
Jsme součástí obrovského celku – Universa, které na nás působí, ať si to uvědomujeme nebo ne. To bychom měli umět přijmout a respektovat.
Každý v něco věří, přestože tvrdí: „ Já jsem nevěřící“. Někdo v Sebe, jiný v Lásku, Pravdu, další v Boha, v Energii, Vyšší vědomí…Pokud se i „nevěřící“ ocitne v těžké a pro něj bezvýchodné situaci, dám ruku do ohně za to, že i on se v duchu obrací a prosí o pomoc.
Mně dává víra jistotu, že vše mohu odevzdat (nejde o rezignaci), spolehnout se, že
v každé chvíli je o mě postaráno.
Není úžasné připustit existenci něčeho většího, dokonalého, co pro nás v jakémkoli okamžiku dělá to nejlepší? Možná, že jen my, lidé, ve svém „omezeném“ pohledu nevidíme, že právě tohle je to pravé pro nás.
Čerpáno z knih:
Jóga – jak si vybrat tu pravou, Helena Kubrychtová Bártová, Robert Stuchlík
Duchovní život v praxi, Ifet Hodžič
Speciální učební text JÓGA, Unie jógy